27.-28.9.08 - agiliťácké soustředění v Opatovicích
O víkendu 27.-28.9.08 jsme se s Anetkou zúčastnily agiliťáckého soustředění v Opatovicích. Naše instruktorka byla Julča. Šikovná holka.
Byl to náročný víkend, v neděli už bolel každý sval ze sobotního tréninku, počasí bylo hodně střídavé. V sobotu dost zima a v neděli fakt teplo. Však taky v neděli moje kombinace trička bez rukávů a podzimní, nebo spíš skoro zimní bundy, hovoří samo za sebe. Anetka se navíc hárala, takže jsem ji musela hodně hlídat, aby nevoněla jiným pejskům. Naštěstí se v sobotu nejvíc přitahovaly s jednou fenkou a v neděli s kastrovaným pejskem. To bylo jediné štěstí. Ale i tak jsem ji po každé sérii běhů musela zavírat do přepravky, což jí nakonec dost prospělo, protože běhala pěkně oba dny a taky po oba dny byla plná sil.
Sobota mi kromě konce nepřipadala technicky moc těžká, což mě spíš mrzelo. V každém případě to ale neděle vynahradila. Ta byla fakt moc užitečná. Dokonce nás konečně někdo poprvé začal učit křížení za psem. Na táboře mi instruktorka řekla, že to s pomalým psem nemám vůbec dělat. Je fakt, že na táboře Aneta byla fakt pomalá. Prostě to pro ní bylo moc dní tréninku za sebou. A myslím, že ani tak nešlo o únavu, ale prostě se potřebovala odreagovat a dělat něco jiného. Tyhle dva dny jí moc svědčily. Na táboře mě to bavilo, takže nespíš zase pojedeme, ale některé dny budu prostě vynechávat a pojedeme s Anetkou třeba na výlet. V každém případě se budeme zúčastňovat těchto dvoudenních soustředění v Opatovicích. Jednak to máme za humny a pak je vidět, že to Anetce svědčí. Taky můžeme spát doma, což je důležité hlavně pro Anetu, protože se prostě dobře vyspí. Na táboře byla hodně unavená, protože na spánek neměla moc klidu. Kolem chaty se pořád něco dělo, taky do chaty každou chvíli někdo přišel a bylo to zkrátka úplně něco jiného než doma. A hlavně prostě cizí prostředí, v kterém je víc ve střehu a nespí tak tvrdě jako doma, protože hlídá.
No ale abych se vrátila k tomuto soustředění. Poprvé jsme si s Anetkou zkusily křížení za psem a ono to šlo! Dokonce jsme si to už vícekrát zkoušely i na cvičáku a je moc dobré to umět. Navíc si nejsem jistá, že by mi to byl na cvičáku někdo schopný vysvětlit, protože to tam nějak nikdo nedělá. Leda snad u rychlých psů jako jsou border collie, u kterých je páneček vždycky až za psem. U psů jako je Aneta běžím já a Aneta současně a pokud se zastavím, tak se ona zastaví taky. Pokud ji hodně předběhnu, tak zpomalí, protože ji to nemotivuje běžet rychleji. Takže u takových psů se to musí dělat určitým stylem. Dokonce jsem si na cvičáku postavila sekvenci, kde bylo jedno křížení za psem za druhým. A šlo to dobře.
V sobotu mě cvičitelka moc potěšila jednou hláškou a to: "To byla houpačka hodná mistra!" A opravdu! Anetka to dokonce předvedla několikrát. Sbíhala houpačku tak rychle, že konec sjížděla. Je to vlastně nejrychlejší způsob, jak přejít správně houpačku, protože se pes musí dotknout zóny (to je ten červený konec) a houpačka by měla klepnout o zem dřív, než pes doskočí na zem. Je to teda taky hodně podle toho, co uzná který rozhodčí. Ale takto by to mělo být správně. A houpačka je pro Anetku nejoblíbenější překážka, vůbec se jí nebojí jako někteří psi. Taky na ní byla velice brzy samostatná. Klidně můžu běžet napřed k další překážce a ona ji prostě perfektně udělá. Lepší je ale u houpačky zůstat a ještě ji zrychlit, protože v agility je to opravdu už strašně o rychlosti a hraje roli každá setina sekundy.
Taky jsme si třeba zkoušeli postavit 2 řady skokových překážek vedle sebe. Uprostřed je mezera, kudy běží psovod, a skočky jsou střídavě. To znamená, pes skočí překážku nalevo, pak napravo a zase nalevo a tak dále. Vlastně takový slalom A psovod běží prostředkem a jen psa navádí. Kříží se zase za psem. Je to další dobrý trénink křížení za psem.
V neděli jsme si taky kromě jiného zkusili francouzskou řadu. To je moc zajímavá věc. Vlastně k tomu stačí pár skokových překážek a dá se to běžet dvěma různými způsoby a je to dobrý trénink. Julča měla taky jednu zajímavou metodu. Připadá mi dobrá, jen pro nás, kteří jsme tam byly oba dny, to bylo fakt náročné. Ta metoda je v tom, že se na konci tréninku postaví hodně lehká a rychlá sekvence. Takže překážky v podstatě za sebou a musí se ta sekvence proběhnout co nejrychleji. A taky hlasitě povzbuzovat pejska, aby běžel co nejrychleji. Je to nejspíš proto, aby se pes uvolnil a taky aby ho to příště bavilo. Ale hrůza pro pánečky. Pro mě teda určitě. Už jsem mlela z posledního a dost se těšila na konec a cvičitelka řve: "Makej, makej!" To už člověk opravdu hledá poslední síly až někde v patě. A samozřejmě se to běží několikrát, dokud to není dostatečně rychlé a perfektní!
Takže to byl náš víkendový trénink, který začínal ráno v 9 hod a končil v 17 hod! Mezitím jen 1 hodina na oběd. Bylo nás tam asi 15, takže jediné krátké odpočinky během dne, byly ty, když běhaly jiné kategorie. My patříme do malých a pak jsou ještě střední a velcí. A kromě toho jsme postavili překážky, pak nám instruktorka řekla 3 různé sekvence najednou! To bylo nejhorší. Copak ti mladší, ti si to zapamatujou, ale pro nás starší, to bylo fakt náročné. No a pak běhal jeden pejsek za druhým, dokud tu sekveci neproběhl bezchybně. Pak běžel další sekvenci. No a pak to běžela další kategorie. A takhle probíhaly celé dva dny. Takže jsme se naběhali do sytosti!
Příště se určitě zúčastníme znovu, protože jsme se toho hodně naučili a tím pádem to bylo moc užitečné. Navíc mám pocit, že to Anetka má v Opatovicích ráda. Tam jsme taky byly na našich prvních závodech. A já tam jezdím taky ráda, protože v Opatovicích mám na cvičáku pár známých, kteří jsou vždy velmi milí. Takže příště zase do Opatovic!