7.6.08 - 1. závody agility
Tak jsme se zúčastnily prvních závodů agility. Myslela jsem si, že to bude první křest jen, abychom si to vyzkoušely, a nakonec jsme byly ve zkoušce třetí!
*
Byla to naše první zkušenost, kdy jsme se teprve vše učily o organizaci a tak. Nejdůležitější je prohlédnout si startovku, abychom věděly, kdy startujeme v naší kategorii, abych Anetku včas vyvenčila a taky rozhýbala. A taky se hlavně vyptávat, která velikost bude kdy běhat. Někdy to vůbec není jednoduché. Zvlášť, když jsme běhaly jako pátí, a to znamenalo vyvenčit Anetu už při předchozím běhu. Nebylo vždy jednoduché to správně odhadnout, ale moc brzy jsem venčila jen jednou a start jsme žádný nezmeškaly! A to je hlavní.
Nejdřív se běžel jumping. To je trať, kde nejsou zónové překážky a hlavně běhají dohromady A1, A2 a A3. Začátečník je A1 a když se v jednom roce 3x umístí do 3. místa bez trestných bodů, tak je přeřazen do A2 a zase, když se 3x v roce umístí (neboli v agiliťáckém slangu "je na bedně"), tak je přeřazen do A3. To je nejvyšší kategorie. Zároveň je nutné každý rok tuto kategorii obhájit. To znamená, že se zase musí 3x umístit. No, teď mi připadá, že to nějak nesedí, i když mi to tak nějak bylo řečeno. Určitě se ale ta kategorie musí každý rok obhájit, jinak se padá zase zpátky do přechozí kategorie.
Jumping začínali "malí" psi, takže jsme běhaly hned jako pátí od začátku. No a ten jumping běhají všechny tyto kategorie dohromady, takže pro nás minimální šance. V naší kategorii "malých" byly jen A1 a A2 a byly jsme 12. z 23 a nejlepší z těch, co byly na prvních závodech.
Pak byly zkoušky. Tam je to rozděleno na kategorie A1, A2 a A3. Tady jsme měly šanci a taky že jo. Byl to náš velký úspěch, protože jsme byly třetí. Čistý běh bez trestných bodů za čas. Takže jsme udělaly zkoušku, kterou máme zapsanou ve výkonostním průkazu. A nejvíc mě na tom těší, že to je s jezevčíkem, který je v agility opravdu raritou. Jiný jezevčík na těchto závodech samozřejmě nebyl. Myslím, že to bude velká náhoda, když se na některém závodě s nějakým potkáme.
No a pak bylo agility neboli open. Tam jsou zase všechny kategorie A1, A2 a A3 dohromady. Takže zase minimální šance. Navíc to bylo pěkně těžké.
Dost týmů se diskvalifikovalo (neboli disklo). Ve velkých se disklo 16 z 24. Tam byl opravdu úspěch doběhnout. My jsme se diskly taky, a to hned v tom prvním kritickém bodě. Nestačila jsem Anetku včas převést na druhou ruku a místo na skočku vběhla na áčko. A bylo vymalováno! Škoda.
No a nakonec bylo vyhlášení. Byla jsem teda zklamaná z toho, že jsme nevyhrály pohár. Myslím ten skutečný kovový. Dostaly jsme jen placatý perníkový pohár. Jsem nažhavená na pohár, protože nám o fous utekl při neoficiálních závodech v Sezemicích v minulém roce a teď zase nic. Jak jsem se pak ptala, tak ve zkouškách nebývají poháry, takže se asi hned tak nedočkáme. Leda snad někde, kde bude jumping nebo open rozdělený na kategorie. Jinak těžko. No a pak jsme dostaly nějaké granule a mlsky, vitamíny na srst, DVD s filmem a utěrku na brýle.
No a Anetka ode mě dostala kromě salámku po běhu taky hračku a další mlsky a taky obrovskou kost, kterou okusovala 3 hodiny!
Takže z prvních závodů mám dobrý pocit z toho, že jsme hned udělaly zkoušku a dokonce s jezevčíkem. Další závody nás čekají na začátku července ve Dvoře Králové.
Komentáře
Přehled komentářů
Máte pravdu jezevčík je raritou ale já mám na agility také jezevčíka. Mohla bych se Vás zeptat jestli jste měla problém naučit ho slalom. Odpovězte prosím na hancovak@atlas.cz Děkuji a přeji hezký den K. Hančová.
Jezevčík v agility
(Klaruša, 13. 6. 2010 13:55)