Jdi na obsah Jdi na menu
 


17.9.08 - 3.1.09 - hony

3. 1. 2009

Od podzimu jsme s Anetkou chodily na hony. Prvního honu na kachny se Anetka nemohla zúčastnit, protože se hárala. Takže panička jen dostala jednu kačenu.

Potom jsme byly 8.11.08 na naháňce na prasata. Celý den drobně pršelo. Copak Anetce to nijak zvlášť nevadilo, ale horší to bylo s paničkou. Paničce promokly čtyři vrstvy oblečení, vlasy úplně mokré, voda z vlasů jí tekla do očí, takže opravdu žádný med. Navíc jsme i díky dešti na prasata vůbec nenarazili, protože místo, aby ležela, někde chodila. Jen cestou zpátky se střelilo pár zajíců, aby bylo alespoň do tomboly.

Cestou zpátky jsme 3 lidi taky trochu zabloudili. Teda cestu zpátky jsme našli, ale ta hlavní skupina šla jinam a střelili právě těch pár zajíců. Já jsem se celý večer sušila. V tombole jsem vyhrála toho největšího zajíce! Tak aspoň něco za tu deštivou hrůzu!

22.11.08 byla další naháňka na prasata + hon na zajíce a bažanty. Přes noc napadl první sníh toho roku. To se moc hodilo, protože se dalo zjistit, kde prasata leží. A taky jich asi 10 vyběhlo, ale střelci netrefili! Byli to střelci z Býště, takže od té doby se u nás traduje, že myslivci z Býště prasata nestřílejí. Alespoň se tedy střelilo 35 zajíců a nějací bažanti. Na mě se jeden zajíc taky dostal. Téměř celý den bylo krásně, občas svítilo i sluníčko, takže bylo víceméně příjemně. Jen cestou zpátky proti nám fičel ostrý studený vítr. Na Anetce se dneska ukázala ta pauza, kdy jsme se nemohly věnovat myslivosti, protože byla rozhozená ze střílení. Přece jen se dnes střílelo víc než minule. Takže se bála jít dopředu a hledat a držela se u mě. Pak v lese střelili jednoho zajíce kousek od ní. A to se úplně zadrhla. Párkrát jsem na ní pískla, ale nepřicházela, prostě se bála. Nehledala jsem ji, šla jsem dál, protože podle mě není dobré psa hledat. Jednak je to jeho starost si najít pánečka a ne naopak. A pak bych jí to tam zašmajdala stopami, v kterých by se nevyznala a zabloudila by.

Od toho, co se zadrhla, jsme dokončili leč. Tam byla chvíli pauza a pak jsme prošli ještě jednu leč. Pak přivezli sváču. Udělali jsme si ohýnek a opekli klobásy. No a když jsem se zakousla do první klobásy, Honza mi hlásil: "Čuba ti jde. Podívej, jak si tě pěkně našla! Popojde 2 kroky dopředu a zastaví se." Takže Anetka došla, tak jsem jí akorát řekla, že to se jí teda moc nepovedlo. No ale i tak byla ráda, že mě našla. Ale jak vypadala! To jsem na ní ještě nikdy neviděla! Pod břichem jí viselo aspoň 10 sněhových koulí velkých jak koule na vánočním stromku! A tohleto jí pod tím břichem klinkalo!

Takže jsem jí to odstranila a pak dostala klobásu. Pak už se mě snažila držet, i když se bála.

 

13.12.08 byla kruhová leč na zajíce. Střelil se rekordní počet zajíců - 84 a k tomu 3 kohouti. Anetka byla zase se mnou a zase se projevilo, že se bojí střílení. Jednoho zajíce jsme si taky odnesli domů.

27.12.08 byl hon na zajíce a bažanty. Zvěřina půjde na myslivecký ples.

3.1.09 byl ještě jeden hon, protože bylo na ples potřeba ještě prasátko. A podařilo se! Střelila se 3 selata! Ovšem já jsem tedy měla představu, že jsou selata o dost menší! Bylo dobré i to, že si psi mohli krásně potrénovat hlášení. I Anetka! A hlásila perfektně a vytrvale! Vůbec celý den byla špičková. Krásně hledala kousek ode mě a pak střelené sele krásně a vytrvale hlásila. Měla jsem z ní ten den opravdu radost!

No a jedno sele půjde do tomboly na ples, z druhého se bude vařit jídlo na ples a třetí nám zůstane ve sdružení pro nějaké budoucí potřeby - třeba na výroční členskou schůzi.

Takže toto byl poslední hon a mě v tomto roce čeká Anetu naučit se nebát střílení. Bylo mi poraděno s ní chodit na střelecké závody a pak, že si s ní mám sednout na lavičku i si ji případně vzít na klín a na tu střelbu jí ještě upozorňovat. Říkat jí třeba: "Jo, jo, teď to práskne. Koukej na to!" A tak nějak jí zabavovat a chválit. Tak to zkusím a uvidíme. Škoda, že jsme měly tu pauzu, protože před těmi dvěma roky ji střílení nijak netrápilo, přijala ho nějak samozřejmě. A přestože jsem s ní byla i několikrát na ohňostroji a párkrát jsem jí práskala petardami, stejně si od střílení odvykla. Takže to je pro mě úkol na tento rok.

Během honů začala být v tomto pěkně vyčůraná. Za těch několik honů přesně odhadla, kdy jde do leče jen s honci, kteří nestřílejí. To krásně v klidu hledala. Ale jakmile mezi honci byli i střelci, využívala situace třeba tak, že šla po cestě na kraji. Tím si mě mohla stále hlídat, ale byla zároveň taky stranou střílení. Očíhla to velice brzy!

A ještě má Aneta jeden zlozvyk na honech a to, že cestou když jdeme teprve do leče a jdeme ve velké skupině, tak jde špatně u nohy. Strašně táhne dopředu, až kam ji dovoluje vodítko. Nevím, co to způsobuje víc, zda její dominantnost, že musí vést skupinu - tedy pro ni smečku - nebo to, že se tak těší. Možná na to má vliv obojí, ale v podstatě nevím, jak to řešit. Před posledním honem jsem ji cepovala v chození u nohy a docela to šlo. Ale na honu zase táhla jak blázen. Bohužel ji na honu taky nemůžu dělat to, jak ji to učím mimo hon, protože pokud jdem vzadu, tak bychom zůstávaly hodně pozadu. A pokud bychom byly vepředu, tak bych tím nejvíc překvapila ty, co by šly za námi. O tomhle se ještě pokusím popřemýšlet, jak to řešit. Zatím mě napadlo jen jí zkrátit voďák, ale není to ideální řešení. Když teď táhla, tak jsem jí rukou držela zkrácený voďák, ale tím se vlastně dlouhodobě nic neřeší, protože se psem se na voďáku nemá přetahovat, protože tím spíš ještě táhne. A pokud jí škubnu voďákem, tak to pomůže jen na chviličku. Navíc u vypouštěcího voďáku jí nemůžu škubnout tak, jako u jiného. Zkusím se na to taky zeptat, jestli mi někdo něco poradí.

 

Kromě ale těchto dvou věcí se Anetka chová perfektně, protože se drží a hlavně hledá v mé blízkosti tak, jak má. Pokud se vydala po čerstvé stopě srnčího, které psi nesmějí honit a na honech se nesmějí střílet, tak když vidí, že já jdu jinam, tak se za chvilku po své stopě vrátí. Navíc mám i pocit, že i díky těm střeleným prasátkům pochopila, že srnčí nemá hledat. Vždy když se ocitla kousek dál ode mě, zase si mě našla. Když jsem pískla, vždy přiběhla. Jen ten strach ze střílení jí občas zabránil poslechnout. Jo a ještě jedna věc se mi zatím moc nedaří. Mám doma kůži ze zajíce a učím jí na ni hlásit. Hlásí už dost dobře, ale u střeleného zajíce ji nemůžu přimět hlásit. U prasátka to nebyl problém. Takže na tomto taky potřebujeme zapracovat. Zkrátka se budu snažit ji do příštích honů zase ještě něco naučit.

Na konci února bych měla mít nové štěňátko jack russell terriéra - fenku. Pokud ne v únoru, tak snad měsíc po tom. Takže pak nastane výchova nového štěněte a výcvik ke všem zkouškám. A hlavně na to musím připravit Anetku, aby nežárlila.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář